I will bleed for better reasons this year

13. ledna 2014 v 0:19 | Sage
Hello darlings,

čtyřmi slovy: dávám si život dohromady.

Uklízim si v něm a dělám prostor pro nový věci. Pomalu, postupně vyhazuju, trhám, škrtám, ničim, pálim negativní věci ze svýho života. A k nim bohužel patří i tenhle blog. To, že vést blog, který svým způsobem podporuje psychický onemocnění, je zvrácený, jsem věděla už od začátku, ale až teď si uvědomuju, jak moc zvrácený to vlastně je. Prostě jsem na tom teď líp a vidim to, co jsem předtím neviděla.

Už od října jim. Jasně, přibrala jsem a chci to zhubnout, ale normálně. Zdravou stravou a pohybem. Už nechci bejt ta rachitická diva skrz kterou prosvítá světlo. Teď chci bejt silná, sebevědomá, chci bejt svůj vlastní hrdina.

Proč jsem se takhle rozhodla? Ani nevim. Asi mě osvítil Duch svatej nebo mi v hlavě konečně zapadlo dlouho zaseknutý kolečko, ale jednoho dne jsem si uvědomila, že já na tohle vlastně VÁŽNĚ můžu umřít. Nebo si nějakej orgán nenávratně poškodit. Třeba ledviny. Já kvůli mezeře mezi stehnama nebudu chodit celej život na dialýzy, to fakt ne. Tak jsem začala jíst. Ze začátku to byl boj. Ale pokaždý, když jsem dostala začal hysterčit, snažila jsem se uklidnit myšlenkou, že stačí jen snídaně, nic jinýho jíst nemusim, jen snídaně. A postupně jsem se dopracovala ke třem jídlům denně.

Nebudu vám kecat. Občas to je těžký. Občas, když se dívám do zrcadla a vidim ty nabraný kila, říkám se, že nebudu jíst. A ten pocit hladu mi pořád dělá dobře. Ale připomínám si, že nechci život, kdy mým největší nepřítelem jsou kalorie v nastrouhaný mrkvi a nejvetším spojencem záchodová mísa.

Některý věci se ale nemění. Pořád chci na plastiku. Až si na ní ušetřim prachy, tak jí rozhodně chci podstoupit. Vim, že ani potom nebudu dokonalá, ale taky vim, že mě to udělá šťastnější. Co vám na to mám víc říct? Kažej bojujeme se svýma démonama, jak nejlíp umíme. Ale bohužel si ty démony taky sami vytváříme. Ale taky je můžeme sami zničit. Já jsem se rozhodla zničit toho nejhoršího, nejnebezpečnějšího, ten který vysával moji duši a přesto pořád hladověl.

Chápu, že většina z vás to asi nepochopí, ale až vám bude líp (a já upřímně doufám, že bude) tak na tom asi budete stejně. A pro ty, které teď kroutí hlavou a hladoví, mám otázku:

Kdybyste vypadali přesně tak, jak byste chtěli, byli byste šťastný? Nebo byste si našli novou věc, kterou byste nenáviděli?

Snažim se vymyslet způsob, jak tenhle článek zakončit, ale moc mi to nejde. Řeknu vám něco o svý nynější situaci. Mám se dobře. Nedávno jsem začala makat v Anglii a je to tu fajn. Angličani jsou praštěný, ale srdečný. Nebojim se nechat si v kavárně noťas, mobil, peněženku na stole a dojít si na záchod, což bych si v ČR nedovolila. Jízda na levý straně je taky divná. Čtyřikrát mě málem přejelo auto. Jídlo mi tu tolik nejede. Oni jsou hodně zvyklí na ty kupovaný hnusy, co seženou v obchodě a pak je doma daj na tři minuty do mikrovlnky. Já jsem zvyklá na babičinu kuchyni, kde si i sama mele mák, takže já ty jejich mikrovlnkový blafy nejim. A fast foody jsou taky humus. Ale ty jsem teda neměla ráda ani v ČR, takže to nemůžu posoudit... i když Subway je fajn.

To je asi tak všechno. Odstraněním blogu dostanu další prostor ve svým životě, kterej hodlám zaplnit něčím jiným, doufejme méně destruktivním.

A vážně, vážně doufám, že jednoho dne taky přijdete na to, že to co vám ANA dá, nikdy, ani za milion let, nestojí za to, co vám sebere.

So... think about it a bit

meanwhile I'm going to make more space in my life

wish me luck.
 

Strouhaný tvarohový koláč

20. září 2013 v 21:23 | Sage |  Recepty
Předevčírem jsem pekla tenhle koláč pro známou. Nechutnala jsem ho, ale prej byl výbornej ;). Zapomněla jsem ho vyfotit, takže házím foto ze zdroje receptu. Můj koláč vypadal hodně podobně.

I'm in a deep deep shit

20. září 2013 v 2:20 | Sage
Nerada použivám sprostý výrazy a už vůbec ne když píšu, tak jsem to aspoň napsala anglicky, abych to trochu zmírnila. Ale k věci: zjistila jsem, že jsem na tom fakt fakt špatně. Ani jsem netušila, jak moc špatně na tom jsem. Tenhle článek píšu po tom, co jsem dokončila 1000 calories workout. Když se podíváte na čas, zjistíte, že jsou dvě hodiny v noci. Já přes den jedla (oběd lívance, večeře lívance - nebyly to žádný dietní, takže hezky přes 1000 kcal) a naplnila jsem denní příjem, který bych měla mít. A jelikož jsem celej večer měla návštěvu, nestihla jsem si zacvičit. Řekla jsem si, že pohoda, příjem jsem neměla vyšší, než bych měla mít, odcvičim si to zejtra. Takže když návštěva odešla, šla jsem se hezky vysprchovat a že půjdu pomalu do hajan... no ale Sage to prostě nedalo a šla cvičit.
Asi ve čtvrt na jednu ráno.

1000 kalorií jsem sice nespálila, ale takovejch 700 jo, takže mi příjem klesl lehce pod 500 kcal. Dnešní ranní váha mi ukázala 47,2kg. Jako jsem happy, ale jsem magor. Měla bych se jít léčit. Já vim, že bych měla... ale prostě... nemůžu. Měla bych začít normálně jíst, ale nemůžu. Měla bych to někomu říct... ale nemůžu.

Kdybych to řekla našim, v životě by mě do USA nepustili. Dneska jsem byla tak zoufálá z toho, jak si mě ANA dostala pod kontrolu, že jsem řekla nejlepší kámošce, Křídě, že v podstatě nejim (snažila jsem se jí říct, jak špatně na tom jsem, ale nešlo to). Ona řekla, že si toho všimla a že si všimla, že když něco snim, tak si stěžuju. A že bych měla přestat, že takhle začíná anorexie. Oh, holka, já už jsem MNOHEM dál než za začátkem.

A já to prostě nemůžu nikomu říct. Nemám komu. Rodiče by mě posadili před stůl s jídlem a sledovali by mě, dokud všechno nesním. Což by mi stejně nepomohlo a navíc by mi nedovolili odjet. Sestra by to řekla našim. Babičku by švihlo. Kámarádi by tomu nerozumněli.
Chápete můj problém?
Jasně, že jo. Vždyť jsme na tom všechny stejně.
Umíráme pro dokonalost. Doslova.
Dying for perfection.
 


Jak se mi daří v hladovce #2

15. září 2013 v 22:09 | Sage
Nedaří. Včera večer jsem to přepískla a dala si 4 ty ovesné sušenky, které jsem pekla (cca 180 kcal) mističku rýžových nudlí se zeleninou (cca 200 kcal) a pak jsem šla pařit (ale nepila jsem) a dala si kousek nějakýho dietního dortu (nebyl skoro sladký a bylo tam dost ovoce, takže přepokládám tak 180 kcal). Ten dort jsem myslím aspoň vytancovala, ale i tak jsem byla trochu naštvaná, že vydržim jen jeden den hladovku. Ty ostatní věci jsem si odcivičila ještě před tím, než jsem šla pryč. Domů jsem přišla o půl třetí ráno a vůbec se mi nechtělo spát, tak jsem si napustila vanu a dala si dlouhou koupel a nevim, co se se mnou dělo, ale bylo mi divně. Klepaly se mi ruce a bušilo mi srdce. A to jsem neměla žádnej energy ani chlast a za den jsem právěže jedla, i když jsem si to odcvičila. Asi jsem měla unavený tělo nebo co...

A dneska... dneska to bylo mnohem horší. Nejenže jsem se už probudila se sebevražednou náladou (bezdůvodně), tak i doma jsme to měli docela hustý a já snědla kupu zmrzliny a nějaký sladký. Nejsem ten typ, co jídlem zahání smutek (když už tak ho zaháním chlastem), ale nevim, co mě švihlo, prostě jsem se nemohla zastavit. Dneska po dlooouhé době (minulou sobotu nepočítám, protože jsem většinu stejně vyzvracela) jsem měla denní příjem, jaký bych normálně měla mít. Skoro 1300 (teda přesný denní příjem bych měla mít 1 569 kcal, ale tak je to blízko). Samozřejmě jsem se pak cejtila hrozně, ale zvracet jsem nešla *poklepání na rameni*.

Místo toho jsem se hodinu a půl mořila u 1000 Calorie Workout a pak ještě (asi aby mi to nebylo málo) jsem si dala How to burn 150 calories in 8 minutes, který jsem našla u London. Cvičení berte s rezervou. Ono to spalování záleží na tom, kolik vážíte (taky podíl svaly/tuk) a taky jak moc dřete, takže třeba u mě si nemyslím, že to mám 150 kcal, ale asi 100, což se mi za 8 min zdá pořád dost dobrý a u toho 1000 calorie workout se to nakonec u vysoký intenzity vyšvihne na 1136, což taky mít nebudu (to břicho už jsem si moc nedávala), ale takovejch 1000 by to bejt mohlo, takže se mi celkovej denní příjem nakonec srazí na krásnejch 97 kcal. Ale teda fakt vydřenejch.

Ale pěkně jsem se vytrestala. Ta zmrzka ani čokoláda ani těch milion dalších věcí, kterýma jsem se nacpala, za to nestály. Když jsem všechno dojedla, začaly mi křeče do břicha, kvůli tomu nezvyklýmu množstí jídla, ale jak jsem začala cvičit, tak zmizely. Zejtra ale jíst nebudu... teda doufám. Jedem s mámou nakupovat (otec jede na tejden pryč XDXD. Kocour není doma, myši mají pré XDXD), tak doufám, že se nebudem stavovat na obědě. No... kdyžtak bych si dala salát no...

No nic, mám rozkoukaný Varieté, u kterýho jsem se tak nestoudně cpala XDXD, tak se na něj jdu dokoukat, ale jíst už fakt nebudu XDXD.

Jo a chcete něco vědět? V pátek mi zveřejnili profil na těch Au pair stránkách pro rodiny! Teď už jenom musim počkat, až se mi nějaká rodina ozve. Prý to trvá tak 2 tejdny, ale hrozně se bojim, že se mi nikdo neozve a zůstanu na ocet (T_T).

Just hold me tightly and let me cry.

Ovesné sušenky s tvarohem

14. září 2013 v 16:17 | Sage |  Recepty
Celkem dietní a hlavně zdravé sušenky. Nejsou až tak moc sladké, což mi na nich vyhovuje, protože moc nemusim hodně sladké věci.

Jak se mi daří v hladovce

14. září 2013 v 14:20 | Sage
Jde to. Včera jsem nic neměla, dneska jsem si dala kousíček buchty, trošku sýrový pomazánky s kouskem chleba (celkově asi čtyři sousta), tři kukuřičný tyčinky a mističku červený řepy. Vim, když to takhle vypíšu, zdá se, že toho bylo hodně, ale ono od každýho bylo asi tak 20g (kromě těch tyčinek, to bylo asi 5g) takže dohromady cca 160 kcal. Jelikož jsem si řekla, že se s tou hladovkou nebudu stresovat, tak mi to ani nějak nevadí a navíc těch kalorií není zas tak moc. Včera jsem nic nejedla a měla jsem asi hodinovou procházku a jinak jsem jedla naposledy před dvěma dny v poledne, kdy jsem měla dvě malý hrušky a ty dva dny před tím jsem většinu svého jídla vyzvracela. Takže celkem dobrej tejden. Až na to zvracení. Neměla jsem to v první řadě vůbec jíst. Achjo. Dneska budu cvičit HIIT a kdybych se aspoň trochu nenajedla, tak by to se mnou asi seklo. Protože ten, kterej cvičim já, je záhul jak prase XDXD. Ani u Jillian se tak nezapotim, jako tady u toho XDXD.
Váha dneska ukázala 47,7kg, což znamená o víc jak půl kila méně, než včera (48,5kg). Vim, že něco z toho je voda a něco i svaly, ale doufám, že většina tuk. Přece jenom mám víc tukových zásob než svalových, takže to tělo snad bude brát odtamud.
Teď jdu píct ovesný sušenky, recept hodím později. Drže mi palce, ať jich moc nesním ^_^.

Kam dál